To je otázka, kterou jsem teď několikrát za sebou dostala. A tak jsem usoudila, že to, co mně připadá samozřejmé, až takovou samozřejmostí není. A co více? Není to tak dlouho, co to nebylo samozřejmé ani pro mě. Vzpomínám si přesně na okamžik, kdy jsem ani já nevěděla na přelomu října a listopadu 2016 – Proč chci do lesa jít, pobývat tam v zimě a bez samozřejmého komfortu, který mám doma? A co vlastně očekávám, že mi to přinese? Nevěděla jsem to, ale přesto mě tam něco táhlo…

Pak si vzpomínám také na dobu před několika lety, kdy jsem se snažila pochopit indiánskou kulturu, jelikož mi přišlo, že naše kultura nemá dostatek prapůvodních zdrojů nebo lidí, které žijí harmonii s původními principy.

Byla jsem tehdy v Indii, studovala jejich kulturu a zároveň četla knihy o jihoamerických indiánech, jelikož mi přišlo, že tyto dvě kultury západu a východu mají mnoho společného. A my, co jsme tak trošku ve středu (tedy mezi těmito dvěma „civilizacemi“), nechápeme ani kousek z toho. Tehdy se mi do rukou dostala indiánská kniha, která rozebírala formou pohádkových příběhů Medicínu Matky Země. V té době jsem vůbec nerozuměla proč bych se měla učit chování stromů, natož pak kamenů…a přece přišel čas, kdy se mi vše spojilo a propojilo…

PŘÍRODA JE MÍSTO, KDE JE VŠE “SPRÁVNĚ”!

Vše funguje v souladu, v harmonii a podle přírodních pravidel…není tam nic navíc ani méně, pokud do toho nezasahuje člověk, se svými “pokrokovými” nápady. Pokud přírodu RESPEKTUJEME a respektujeme její vlastní přirozenost a moudrost, pak jedině tak můžeme respektovat sami sebe a lidi okolo. Důvod, proč je dobré navrátit se do přírody, je, že jedině tam zažijeme, jak to může být dokonalé. Učení se od přírody znamená tiše sedět, vnímat a pozorovat a užasnout nad tím, jaká harmonie nám v běžném životě uniká. Důvod, proč jsme často nešťastní, nebo při nejmenším vnímáme, že nežijeme život ve svém plném potenciálu je, že se cítíme vykořeněni a často neschopni nalézt sami sebe…nežijeme podle svých hodnot a přirozenosti. Příroda je dokonalá právě ve své přirozenosti tak jako my a návrat do ní znamená spojení se s vlastními vnitřními principy.

Nedávno se mě má kamarádka zeptala zda znám ve svém okolí pár, který považuji za vzor lidí žijících v harmonii a lásce a vzájemné podpoře, přesně tak, jak si to většina z nás přeje. Tehdy jsem věděla jen to, že vztahové problémy nás navracejí sami k sobě a nutí nás dívat se sami na sebe ve své nejautentičtější podobě a skrze to sami sebe poznávat do hloubky. Teď si navíc uvědomuji, že příklad toho, kde je to správně, je příroda…tam se můžeme učit, jak k sobě přistupovat ve vzájemném respektu, i přes své odlišnosti žít v dokonalé symbióze a pomáhat si skrze spojení svých slabých a silných stránek. Dalo by se říci, že teoreticky tohle všechno víme, ale do praxe to lze uvést, pokud máme silné autentické zážitky, které dokážeme vnímat všemi svým smysly…

“Dopřej si i Ty tento zážitek a POZNEJ SÁM SEBE ve své PŘIROZENOSTI a PLNÉ SÍLE skrze zákonitosti přírody!”

http://www.pobytvlese.cz/skupinovy-pobyt-v-lese/

https://www.facebook.com/events/1812795809026975/