Blog

květiny1

Jak zařídit, aby se rostlinám dařilo

„OBKLOP SE KRÁSOU A VYTVÁŘEJ KRÁSU VŠUDE, KAM PŮJDEŠ ❤️“ Rebecca Campbell

Pokaždé, když jdu lesem, žasnu nad tím, jak je v přírodě vše krásné a dokonalé. Kde jinde se dá nalézt tolik krásy? Tolik variability a dokonalosti? Příroda je místo, kde je vše správně. Je zde dokonalý řád, přestože pro nás často neviditelný a snadno zaměnitelný za totální chaos. A přece když se podíváme lépe, když si dáme ten čas, vše podrobně pozorovat a zkoumat, nalezneme ho.

Neochvějnou jistotu přírody, že dělá správně správné věci. Nepochybuje o tom, jak má zrovna růst, prostě to dělá. Možná právě kvůli těm pochybnostem my “rosteme” pomaleji.

Nemusím se tady asi dlouho rozepisovat o benefitech rostlin a stromů…že čistí vzduch, snižují teplotu (a to i v pokoji klidně o několik stupňů), obohacují vzduch kyslíkem, dělají svět krásnější, zklidňují, zlepšují zdravotní stav a tlumí bolest, díky péči o ně, můžeme získat sebevědomí, že jsme schopni pečovat a tvořit a začít si věřit i v jiných oblastech života atd. Těch věcí bych tady mohla vypsat mnoho…

Spousta lidí v dnešním světě, kteří pracují ve městech, je smutných z toho, že nemohou bydlet v přírodě. Také lidi, které provádíme Pobytem v lese (www.pobytvlese.cz) se po návratu těší z toho, že budou chodit častěji do přírody a hledají způsob, jak by se oni sami přírodě mohli přiblížit. I pro mě bylo velmi těžké odstěhovat se z lesa do města, ale jednoho dne jsem si řekla, že teda pokud zrovna teď nemůžu bydlet v lese, udělám to přesně naopak :-). Z bytu si vytvořím les. A tak na tom pomalu a postupně pracuji. Kdysi jsem s sebou při stěhování vláčela jednu rostlinu (byla to Yukka, kterou jsem kupovala jako velmi malou – ano stále ji mám – dnes jako obrovský solitér na fotce) a ještě dávněji jsem neměla kytku ani jednu.

Teď mám v bytě 2+kk 55 rostlin, o které pečuji, rozsazuji je, množím a nestačím se divit, jak mi rostou před očima. 

Nedávno, když jsem byla na masáži, mi má citlivá a napojená terapeutka řekla, že mám energii v nohách jako rostliny, že nikdy nic takového nezažila. Přikládám to právě přátelství s těmito podivuhodnými bytostmi. Už jste někdy slyšeli, když na vás rostliny mluví? Ano, skutečně? Tak vám velmi gratuluji a opravdu nejste blázni :-). Mluví a jsou velmi upovídané, můžete s nimi navázat stejné vztahy a přátelství jako s lidmi. Byly doby, kdy mi mnoho rostlin často těch jemnějších a citlivějších, ale i pořádných uhynulo, moje sestra vždy pěstovala spoustu krásných rostlin a já se považovala za takový zahradní antitalent…

Pak jsem ale udělala to základní – uzdravila prostředí, ve kterém žiji pro sebe a tím i pro ně, začala si naslouchat a dávat si pozornost a najednou i jim. Začala mít více ráda sebe a díky tomu i je.

A teď se jim daří nádherně. Nerozumím sice, jak mohou růst tak rychle a jsem jim za to velmi vděčná :-). A také rostliny, které reagovaly na mé nezdravé chování k sobě, se opět začínají uzdravovat a mít se k světu mým přičiněním a pozorností, kterou jim, ale hlavně sobě, dávám. Abyste mi rozuměli…nemusíte na ně myslet, když myslíte na sebe, pak se to stane automaticky, že nasloucháte i jim a vhodně, tak jak to žádají, se o ně staráte. Pokud se přeci jen vašim rostlinám nedaří a nevíte pořád proč? Zamyslete se, zda vy jste v tom prostoru šťastní nebo zda jste vůbec šťastní v životě a co nejjednoduššího můžete udělat pro sebe, aby se vám dařilo lépe.

Naše rostliny velmi citlivě reagují na naše emoce, pocity, nálady.

Jednou se mi stalo, že jsem během jediného dne doslova utrápila řezanou chryzantému, která normálně vydrží týden i dva, jelikož jsem se sama trápila po rozchodu. Doslova uschla ve váze plné vody během jediného dne. 

Říká se, že tam, kde roste krásná šalvěj, žije silná žena.

Neplatí to jen o ní, ale šalvěj je vzácná pro svou moudrost a energii ženství. Když pozřete její čerstvý list, pozřete s ním část její moudrosti a energie. Když jsem se odstěhovala z domu, kde už moje cesta nepokračovala a jezdila tam jen občas, šalvěj byla asi první z bylin, které na zahradě uhynuly. Přitom i když jsem tam žila, nevěnovala jsem jí až tak zvláštní pozornost. První sezónu byliny poctivě zalévala to ano a tu druhou, když už byly větší a byl deštivější rok, se na ně chodila dívat, jak krásně rostou :-). .

Pokud chcete doma vytvářet krásné, živé, pulzující a vibrující prostředí a cítit každý den uzdravující energii přírody, bez ohledu na to, kde žijete, pak můžete začít kdekoli a s čímkoli. Klidně si domů přinést jakoukoli rostlinu, co roste u cesty anebo si vybrat v zahradnictví květinu, po které jste vždy toužili. A pokud cítíte, že přece jen potřebujete nějaká fakta a informace o rostlinách a jak s nimi nakládat, tak můžete začít s knihou: Aby vás rostliny milovaly <3

www.zenakteravi.com

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jak mi Indie změnila život…?

(článek z archivu 2015)

Když jsem poprvé zvažovala, zda jet do Indie nebo ne, tak mi to přišlo jako obrovská science fiction…chtěla jsem jet na více než měsíc a můj rozum říkal: „Neumíš přece vůbec anglicky. Nemůžeš odjet z práce na měsíc. Kde vezmeš peníze?“ Myšlenku jsem ihned zavrhla – mám přece rozum, že?! A pokračovala nespokojená ve svém životě dále…a dále se necítila ve své kůži.

A přitom…byla jsem to já, kdo psal v 6.třídě slohovku na téma, že pokud dospěláci nejsou spokojeni ve své práci a se svým životem, měli by učinit všechny změny, které by je ke spokojenosti vedly. Za každou cenu, protože pokud je člověk šťastný, dělá šťastné i lidi kolem.

Když se termín možného odjezdu přiblížil na 4 měsíce, tak jsem o tom začala přemýšlet znovu…moje myšlenky běhaly celý den asi takto: „Třeba by to byl impuls, naučit se konečně pořádně anglicky. Možná kdybych ty 4 měsíce mákla, tak se to může hodně zlepšit. A v té práci stejně pořád čekám na důvod, proč bych podala výpověď, měla už jsem to přece udělat dávno tak co. No a ty peníze, možná bych to nějak zorganizovala, mohla bych si půjčit.“ Večer jsem byla už téměř na 100% rozhodnuta, že jedu. Zavolala jsem ještě moji sestře, která také vykládá Tarot, aby se mi na to podívala v kartách, abych si to nemusela vykládat sama. Sestra nadšením vykřikla: „Počkej, počkej, podívám se na to hned, než se pro to tak nadchnu, že budu ovlivněná.“ Věřte, nevěřte…vyšly tam samé krásné a významné karty.

Řekla mi: „Hele, ta Indie Ti změní život.“ A tak jsem jela…

…první jsem zaplatila jógový kurz, koupila jsem letenku a podala výpověď v práci. Všichni se to dozvěděli až těsně předtím. Mé rozhodnutí sice bylo silné, avšak nepotřebovala jsem si do něj pouštět strach ostatních lidí, kteří mi dávali dobře míněné avšak negativní rady.

Jela jsem tehdy s dalšími třemi kamarádkami. Na začátku jsem byla vyzbrojená vším možným, včetně repelentů, vakcín, obav…po pár dnech se obavy pomalu začaly rozpouštět a s nimi veškerá přehnaná opatrnost. Začala jsem zjišťovat jak mírumilovná země to je.

Začala jsem se tam cítit jako doma. A pak po dvou týdnech jsem už věděla, že tam chci žít. A co mě tam nejvíce uchvátilo? ÚSMĚV! ÚSMĚV! ÚSMĚV!

Lidé tam jsou moc milí a snaží se Vám ve všem pomoci. Lidé si užívají svou práci…Naše paní kuchařka si vždy s úsměvem sedla a začala přebírat čočku, nikam nespěchala, přestože má doma stejný kolotoč jako většina z nás. Ale svou práci si maximálně užívala.

Umíte si představit, že máte doma automatickou pračku a budete prát ručně na kameni? Ne? Ale v Indii to nikomu nevadí. Praní je přece zábava a také fyzické cvičení. Tak proč prát v automatce?

Zde si můžeme všimnout několika rozdílů našeho myšlení….a tohle pro mě bylo…jako objevit Ameriku.

Tak v Indii jsou lidé šťastní přestože jsou chudí a mají spoustu práce. Tak proč to nejde tady???

Myslím, že jde. Jen se musíme v myšlení vrátit a pár desítek let zpátky, možná stovek.

Zkrátka, když jsem z Indie odjížděla, tak jsem věděla, že se tam musím vrátit. A to co nejdříve. Nechala jsem tam totiž část svého srdce. Když jsme míjeli krajinu na cestě zpět na letiště, já měla pocit, že mé srdce je více a více rozpolcenější…že jsem hledala, co jsem našla, ale není to ještě všechno. Nicméně po první cestě do Indie se můj život změnil zcela absolutně. K lepšímu. Po dalších cestách se mění ještě více a více to bezpochyby. Ale to, že jsem tam jela a odhodlala se k tomu, byla ta nejlepší věc, kterou jsem kdy udělala. Nedala jsem na rady ostatních, kteří mě mnohdy chtěli od mého nápadu a hlavně snu odradit a vytrvala jsem. A že takových rad bylo…To nedělej! Je to nebezpečné! Neriskuj! Lepší práci si nenajdeš! a další a další. Tak bych tady mohla pokračovat až do rána.

Ale je to MŮJ ŽIVOT. Ne jejich. Já ho žiji a tak mám jedině JÁ právo si ho vytvořit!!!

A tak se stalo…z ustrašeného vystresovaného stvoření, které jsem kdysi byla a které se začalo měnit díky józe a andělům….něco docela jiného.

ANO! INDIE MI ZMĚNILA ŽIVOT! OD ZÁKLADŮ!!!

Jelikož tato cesta byla jednou z nejvíce transformačních věcí, které se v mém životě udály, (A že bylo co transformovat, to je více než jisté. Jen mé strachy z dětství by vydaly za jednu samostatnou knihu avšak to dnes není cílem tohoto článku.) rozhodla jsem se tento zážitek co nejryzeji zpřístupnit všem, kteří mají stejnou chuť zažít, jak to může být jinak. Jak lze změnit své myšlení, jak lze změnit své vnímaní a jak lze změnit své chování. Změna je život, že? Takže není jeho smyslem stát na jednom místě. Každý má svou cestu, každý má svůj záměr. Pokud tak cítíte, tak se pojďte nakrátko s námi vydat společnou cestou do Indie: http://www.radhaangel.cz/service/yoga-ayurveda-indie/

„Každý má právo, vytvořit si vlastní budoucnost.“ dle Sri Chinmoy.

Tento citát patří mezi mé nejoblíbenější. A je to přece tak jednoduché…kdo by Vám měl tvořit budoucnost než vy sami, takže pokud i Vy chcete změnit svůj život…

Změňte ho! Nečekejte až bude lepší čas. Dnes je ten nejlepší čas, učiňte kroky, které Vás k této změně povedou!

Pojeďte s námi do Indie ještě letos! Více informací o detoxikační cestě Yoga & Ayurveda 2019 zde.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA kudle beachkania_kumariMunnar_sloniOLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

domina

NEMÍT MOC aneb CESTA KE SVOBODĚ

Znáte někoho, kdo ve vašem okolí má velkou moc? Vede velký tým lidí nebo je uznávaný mnoha lidmi? Je díky profesi autoritou?

Zamýšleli jste se někdy nad rolí nadřízeného (chápejme v tomto článku jako někoho, kdo má navrch nad druhým člověkem, ať už jde o práci, partnerství, přátelství, rodič, politika, lékař, policista…nebo jakýkoli jiný vztah…) a podřízeného? 

Kde se ta energie moci bere a kdo je za ni zodpovědný? 

Lidé, co se zabývají seberozvojem a vědomým životem ví, že jsme tvůrci vlastního života a to, že má někdo nad námi moc, znamená pouze to, že mu sami svou sílu dobrovolně odevzdáváme. 

Já si však v této úvaze dovoluji jít ještě dál…

Napadlo vás někdy, že podřízený odevzdává svou sílu právě proto, že si je “vědomý” toho, že tak nad “nadřízeným” získá moc?

U většiny z nás nejde o vědomý program, ale často velmi skrytý, stinný a podvědomý. Může se projevit v sexuálních představách způsobem, že si třeba žena představuje, že má nad ní partner moc a že se k ní chová bezohledně…ona mu díky tomuto vzorci chování dodává důležitost a posiluje jeho vlastní ego. Mu to lichotí a po čase se on stává závislý na jejím podřízeném chování a v tuto chvíli již je moc na obou stranách a tak je to se vším…i v tomhle ohledu platí staré známe…co vysíláme, to se nám vrací.

Rovnováha musí být vždy a ve všem a já mám za to, že moc a bezmoc je vždy na obou stranách. To kolik máme moci nad nějakým člověkem je přímo úměrné tomu, kolik moci má on nad námi.

Takže k čemu je nám vlastně moc? Abychom se stali více závislí, méně svobodní a více svázání?

Umíte se teď vcítit třeba do kůže politiků a jejich závislosti na naší moci a “našem hlasu” na energii, kterou vůči nim vysíláme aneb bez příznivců není svrchovanosti…ještě pořád vám připadá, že jeden člověk nic nezmůže?

A proto jednejme v lásce, nesnažme se mít nad někým moc, převyšovat ho chováním nebo vědomostmi, jednejme jen tak, jak cítíme, že je s námi v souladu. Tak získáme svobodu, radost a lásku sami k sobě <3

Pěstujme zdravý respekt k sobě a druhým lidem.

 

Otázky k zamyšlení:

Co mě vede k tomu, přesvědčovat lidi o své pravdě? Opravdu jen to, že si myslíme, že je to pro ně nejlepší nebo je tam i stín toho mít navrch? (vše co je „na sílu“ má i svou stinnou stránku) 

Jde jen o rozhodnutí, které padne? Nebo cítíme satisfakci a pocit výhry ?

Jsme si vědomi důsledků tohoto svého chování…že nad námi ostatní budou mít moc, jelikož my potřebujeme, aby s námi souhlasili?

 

Jak z toho ven?

Uvědomujme si své niterné motivy proč jednáme tak, jak jednáme.

Ptejme se sami sebe, jak se v dané situaci cítíme a zda je to s námi v souladu.

Věnujme pozornost sebemenším signálům těla, že něco je či není v pořádku a věřme sami sobě.

Velkou moudrost a uložené emoce nalezneme ve svých zraněních (jizvách) a pohlavních orgánech: www.lecenidotekem.cz. Ptejme si i dotekem svého těla.

 

Chceš být svobodnou ženou? K více vlastním uvědoměním můžeš dojít na jednom z našich kurzů: www.nespoutanezeny.cz. 

Nejbližší kurz LÁASKA A SVOBODA zde: www.radhaangel.cz/service/dovolena_nz

žena engagement-1718244_1920

OPRAVDOVÁ ŽENA?

Kdo je BOHYNĚ a OPRAVDOVÁ ŽENA? Která z dnešních ŽEN je opravdu schopná se chovat “žensky”, v čem ženské chování spočívá a proč nám to nejde? Stále slyšíme mnoho rad ohledně obrácené polarity ve vztahu, o tom, že dnešní ženy jsou velmi tvrdé a “válcují” muže. Že se k mužům nedokáží chovat s respektem a ani muži jim to pak nevracejí svým galantním chováním. Nebo naopak ve vztahu se žena chová více mužně a muž žensky nebo se oba chovají stejně, vznikají hádky, konflikty, spory…ptám se sama sebe proč a jaké je řešení? Přeci jen jsme každý jiný…ŽENA A MUŽ nikdy nebudou stejní a jak teda mají spolu žít v HARMONII?

Hledala jsem odpovědi sama v sobě?

Proč zase reaguji na tuto situaci zraněním, smutkem, žárlivostí, naštvaností nebo jinou negativní emocí, když to stejně nikam nevede?

A když se snažím jednat chováním, které je láskyplné k partnerovi nebo k jiným lidem, proč to nemá ten efekt, jaký bych si představovala? A naopak jsou období, kdy to má efekt mnohem větší než bych čekala :-)! Čím to?

Je to velmi prosté a přitom někdy tak obtížné provést. Vše má efekt jen, když je to “UPŘÍMNÉ”. Spousta z vás si asi teď řekne, že je to přece jasné, že se člověk musí chovat upřímně a nedělat jen gesta. Ale já mluvím ještě o hlubší upřímnosti..ne k ostatním lidem, ale upřímnosti sama k sobě. Dělám to ze své nejvyšší podstaty, ze své nejhlubší hloubky, dělám to ze své jistoty, stability a lásky k sobě samé? A chci to tak?

Většinou bohužel ne. Dlouho jsem si myslela, že mé sebevědomí je v pořádku a má sebeláska je velká, ale až když přijdou zranění, tak se ukáže, jak moc s tou sebeláskou to myslíme vážně. Zda nás zranění zavírají nebo nám pomáhají léčit sebe samé? A pak už není tak jednoduché jednat z bezpodmínečné lásky…proto se často stává, že máme krásný, šťastný a harmonický život, pokud jsme sami. Ze začátku nám druhá osoba může chybět a pak, když pracujeme na sebelásce, zjistíme, že život single je úžasný a bezproblémový.

Po čase se ale zamilujeme, ze začátku je vše úžasné a užíváme si překrásné chvíle se svou spřízněnou duší, dvojplamenem nebo jakkoli jinak můžeme svého partnera nazývat a pak přijdou zkoušky…zkoušky naší sebelásky a život se nás znovu zeptá, zda už máme tuto kapitolu vyřešenou. Hodně se setkávám s tím, že jeden z partnerů (většinou ten, který je více v ženské energii) se snaží neustále řešit, když to nefunguje (ano, dělám to i já :-)) a ten druhý (většinou mužnější z partnerů) je zas netečný a nezajímá ho to. Čas od času si ty role mohou prohazovat :-). Výsledkem je to, že vztah ani komunikace nefunguje. Jeden sice působí, že to má vyřešený a že on žádný problém nemá, avšak jedná se pouze o obranu z důsledku zavření srdce a nedostatečné sebelásky. Druhý zase působí na rozsypání s neustálým podceňováním sebe samotného a dáváním si viny za to, že to nefunguje, ale příčinou je zase jen nedostatečná sebeláska. Mnoho lidí má sebelásku spojenou s velkým “egem”. S egem v negativním smyslu. Ale opak je pravdou.

Osoba s vyřešenou sebeláskou je osoba jednající velmi laskavým způsobem. Je velmi tolerantní a pokorná. S egem (tak jak jej my dnes chápeme) to nemá nic společného.

Když si vybavíte poslední období, kdy jste se cítili dokonale šťastní jen sami se sebou bez nějaké vnější příčiny…dokážete si na to vzpomenout? Jaké bylo vaše chování? Já to cítím tak, že chování je v tuto chvíli opravdu vycházející z bezpodmínečné lásky. Velmi chápavé a tolerantní. Nic není problém. Na co sáhneme se daří. Máme “zázračnou” moc. Manifestujeme svá přání ihned a vše, co uděláme má 100násobně pozitivní efekt. Vyřešená sebeláska je nezbytná tak stejně pro ženy, jako pro muže. Pak jsou oba v partnerství nakloněni k tomu řešit svá zranění, bolístky a problémy společně a jsou jeden druhému oporou, neházejí si klacky pod nohy a z “obyčejného” vztahu, roste vztah mimořádný. Protože se zabývám kurzy pro ŽENY, zaměřím teď pozornost na ŽENY.

Jak se tedy stát opravdovou ŽENOU s ženským chováním? Jak podporovat svého muže, tak aby to vnímal?

Vyřešte si sebelásku :-). Tak se dostaneme do vlastního středu a naše chování začne být přirozené naší esenci (v případě ženy ženské). Sama jsem si několikrát zkusila a stále zkouším, že pokud v danou chvíli nebo období nejsem ve svém středu, tak se můžu přetrhnout a sebelépe to myslím, tak moje chování není vnímáno jako bezpodmínečně milující. Naproti tomu, když jsem ve svém středu, můj vztah sama k sobě je v pořádku, přestože nemusím nic moc dělat, mé chování má najednou efekt a je jemné, něžné a ženské. A jak s tím pracovat? Vždy když se dostanete před nějaký problém? Své nepříjemné pocity, stará a nová zranění…ZASTAVTE SE, koukněte se sami do sebe rentgenovým pohledem a zeptejte se sebe:

„Mám se v tuto chvíli dostatečně ráda? Nebo se za něco odsuzuji? Dávám si vinu? Jsem na pochybách? Sledujte, jak o sobě v tuto chvíli smýšlíte, zda je to pozitivní a co to dělá s vaším tělem? Sledujte, zda smýšlíte o druhém člověku také v pozitivním? Jak se v těle cítíte?“

Pokud nejste spokojeni s tím, co jste v tu chvíli o sobě zjistili? Změňte to hned :-)!

Sebeláska je celoživotní proces a i když jsem si mnoho období myslela, že už mám vyřešeno, nikdy to tak nebylo :-))). Ale dobrá zpráva je, že se to po kousíčcích posouvá :-)! A postupně můžeme pocítit, že nám to přináší hlubší lásku a svobodu v životě.

S ženami na tom budeme zase pracovat během srpnové dovolené: http://www.radhaangel.cz/service/dovolena_nz/

Mějte krásný den <3

 

forest

Pobyt v lese – Medicína netopýra

Před každou velkou transformací, je potřeba, aby zemřely staré zvyky, stará pojetí sebe sama, staré vzorce myšlení a chování. Dle starodávných šamanských zvyků jde o medicínu netopýra, která nás vede ke znovuzrození.

Něco v nás musí zemřít, abychom se mohli znovuzrodit a dojít k naprosté proměně.

Takovouto transformací procházeli Ti, jež se rozhodli zasvětit svůj život léčitelské praxi či byli z řad vybráni k tomuto poselství. Člověk, který se chce znovuzrodit do svého “lepšího” a vědomějšího já a probudit tak v sobě hlubší intuici a vzácnou kvalitu léčení, musí odložit vše, co by ho mohlo od jeho záměru odvádět…svá přesvědčení, ego, lpění, staré zvyky, ideje…

Medicína netopýra nám pomáhá v uzdravení té části osobnosti, která nám již neslouží, v těch situacích v životě, které již nefungují. V šamanských zvycích se pro takový přerod používala šamanská smrt neboli iniciace zkouškou, kde se dotyčná osoba potká s vlastními strachy pro hlubší poznání sebe sama.

V jednu chvíli jsem cítila že to, co mě brzdí v životě nejvíce, jsou mé; vlastní strachy a staré vzorce a že jít dál znamená přijmout samu sebe ve své úplnosti.

Tehdy jsem absolvovala Pobyt v lese, protože jsem cítila, že to je to ono, kde se mohu vymanit z “komfortních” podmínek dnešní doby a potkat sama sebe v pravdě – v jednoduchosti přírody.

Jako dnes si vzpomínám, že když jsem v lese zůstala sama 3 dny a 3 noci, věděla jsem, že jediné, co mě může zradit, je má vlastní mysl a že nebezpečí přichází právě z ní a ne z přírody, ani okolního světa. Přestože jsem to věděla, nebylo vůbec snadné, mysl ovládat za každé situace. Někdy se mi dařilo s ní pracovat lépe, někdy hůře. Ze začátku jsem s ní spíš bojovala, dokud jsem si na vlastní kůži neprožila dokonalé propojení s přírodou. To že les je můj domov, že příroda je mou Matkou…Z ní se rodíme a do ní po smrti vstupujeme…

Prožít a pohřbít své strachy je vlastně šamanská smrt, po které se můžeme narodit znovu a proměnit celý náš život.

…protože změna začíná námi – změnou hluboko uložených vzorců a myšlenek. Když jsem se z lesa navracela zpět, měla jsem ve všem jasno. Otázky, které jsem řešila tak dlouho, byly rázem jasné a já nechápala, že jsem vše nevěděla dříve.

V tu chvíli mi bylo jasné, že vše je možné! Že vše má své řešení! A že záleží jen a jen na našem rozhodnutí!

Pokud váháme nebo setrváváme v něčem, co je již mrtvé a pro nás již nemá dále energii, náš život stagnuje.

“Pokud zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni.” říká staré indiánské přísloví. Pokud děláme něco v čem vidíme smysl, cítíme v tom záměr – vyšší smysl a hoříme pro to nadšením, pak výsledky, kterých dosáhneme, budou zcela jiné i kdyby se jednalo o tu nejtěžší věc. Když vyřešíme ve svém životě otázky, které nám energii berou, můžeme ji investovat do věcí, lidí, záměrů, které pro nás smysl mají. A především sami do sebe.

“Buď sám změnou, kterou chceš vidět ve světě kolem. – Mahátma Gándhí”

Na nejbližší Pobyt v lese se můžete přihlásit: ZDE

Více o benefitech Pobytu v lese: ZDE

dreamcatcher-1030769_960_720

Být se sebou v SOULADU

Návrat k sobě aneb Být se sebou v SOULADU

Možná jste zaznamenali, že se nacházíme v období, které není zrovna jednoduché. Procházíme změnami, které jsou velmi rychlé a intenzivní. Mnohdy můžeme cítit, že nám docházejí síly a už dál nemůžeme…Čím to? Jak z toho ven? Kde nalézt sílu?

Sama v sobě – Ve své přirozenosti – V pochopení situace – Oddání se tomu, co nám dává smysl.

Návrat k sobě může být tou nejstrmější a nejbolestivější cestou jakou známe, pokud nebudeme poslouchat volání svého srdce po lásce k sobě samé. Může být také radostnou a zářivou cestou, pokud se napojíme na zdroj v nás samotných.

O čem jsou kurzy Nespoutaných ŽEN? A proč zrovna návrat k sobě?

Často dostávám otázky, co budeme dělat na tomto kurzu? Je to pro mě?

V životě jsem prošla mnoha krizemi a mnoha duchovními poznáními. Když jsem byla nejvíce na dně, rozhodla jsem se, že chci být šťastná a až toho dosáhnu, tak to budu učit ostatní lidi. Dosáhla jsem toho a myslela si, že jsem dosáhla určitého stupně poznání a už mě nemůže nic zaskočit :-)). A ono může, fakt – celý život a pořád. Protože jsme tady od toho, abychom se učili! Poznala jsem mnoho skvělých učitelů, kteří mě naučili úžasné věci, techniky, které nádherně fungují, když do nich vložíme srdce a přece…ani jeden z těch učitelů neměl vše ve svém životě vyřešené.

A tak i já s pokorou musela přijmout, že život je neustálá práce na sobě samé a vždy, když nás něco překvapí, zaskočí a srazí na kolena je čas na návrat k sobě.

Pokud budeme tyto signály přehlížet, dojdou nám síly. Pokud budeme pozorovat co se děje a porovnávat to se sebou samou, hledat pochopení dané situace, pak nás život krásně povede, tam kam je potřeba. A dobrá zpráva je, že jediný důvod proč jsme tady na Zemi je, abychom byli šťastní. To byla asi nejužitečnější věc, kterou mi shora seslali :-)).

Ve svém životě mám také tendenci lpět na věcech, které mám ráda a přitom jsem se mnohokrát přesvědčila, že cesta za štěstím je skrze opouštění. Cesta lpění je cesta stagnace, pokud jsme ochotni pustit, pak jsme ochotni jít dál a růst.

Na kurzech Nespoutaných ŽEN se učíme jedna od druhé. Je to krásné propojení ženské energie, je to soudržnost, sesterství a láska. Každá je něčím výjimečná a každá má svou neskutečnou sílu sama v sobě. Každá má svůj jedinečný příběh. Každá je inspirací a každá přispívá k léčení kolektivního celku. Je mi nesmírnou ctí, že mohu vás ženy provázet a přitom se sama od vás učit.

Kurzy jsou především praktické.

Využívám techniky, které mi byly předány různými učiteli nebo samy přišly z kolektivního vědomí a osobně mi pomohly na mé vlastní cestě. Snažím se vám býti průvodkyní ve vlastním prožitku. Nemohu kázat o životě, protože se ho sama stále snažím chápat. Ale mohu vytvořit otevřený prostor pro vaše vlastní zkušenosti. Mohu se s vámi podělit o to, čím jsem si prošla. A když to udělá každá z nás, jsme obohaceny mnohonásobně. Můžeme se pak rozhodnout zda nám stačí sdílené zkušenosti nebo chceme vlastní a tak se tvoří více a více vědomých žen směřujících samy k sobě. A přesto nejsou samy…mají oporu dalších ŽEN a Matky Země.

V jedinečném kurzu “Návrat k sobě” se budeme učit, jak být sama se sebou v SOULADU. Jak chápat sebe samu. Jak vnímat signály svého těla a duše. Jak vnímat symboly, které k nám přicházejí skrze Matku Zemi.

Jak se stát takovou ŽENOU, která si sama sebe váží, uctívá se, miluje se a přitom je pokorná k sobě, životu, lidem a všem živým i neživým duším…

Jak být jemnou a zároveň ve své síle. Jak být citlivou a přitom pevnou sama v sobě. Jak být něžnou láskou, pro kterou jsme zde na zemi zrozeny.

To vše nás bude učit velká učitelka Matka Země.

Více o Nepoutaných ŽENÁCH: www.nespoutanezeny.cz

Přihlášky na nejbližší kurz: ZDE

POBYTVLESE

Proč jít na POBYT V LESE?

To je otázka, kterou jsem teď několikrát za sebou dostala. A tak jsem usoudila, že to, co mně připadá samozřejmé, až takovou samozřejmostí není. A co více? Není to tak dlouho, co to nebylo samozřejmé ani pro mě. Vzpomínám si přesně na okamžik, kdy jsem ani já nevěděla na přelomu října a listopadu 2016 – Proč chci do lesa jít, pobývat tam v zimě a bez samozřejmého komfortu, který mám doma? A co vlastně očekávám, že mi to přinese? Nevěděla jsem to, ale přesto mě tam něco táhlo…

 

Pak si vzpomínám také na dobu před několika lety, kdy jsem se snažila pochopit indiánskou kulturu, jelikož mi přišlo, že naše kultura nemá dostatek prapůvodních zdrojů nebo lidí, které žijí harmonii s původními principy.

Byla jsem tehdy v Indii, studovala jejich kulturu a zároveň četla knihy o jihoamerických indiánech, jelikož mi přišlo, že tyto dvě kultury západu a východu mají mnoho společného. A my, co jsme tak trošku ve středu (tedy mezi těmito dvěma „civilizacemi“), nechápeme ani kousek z toho. Tehdy se mi do rukou dostala indiánská kniha, která rozebírala formou pohádkových příběhů Medicínu Matky Země. V té době jsem vůbec nerozuměla proč bych se měla učit chování stromů, natož pak kamenů…a přece přišel čas, kdy se mi vše spojilo a propojilo…

 

PŘÍRODA JE MÍSTO, KDE JE VŠE “SPRÁVNĚ”!

Vše funguje v souladu, v harmonii a podle přírodních pravidel…není tam nic navíc ani méně, pokud do toho nezasahuje člověk, se svými “pokrokovými” nápady. Pokud přírodu RESPEKTUJEME a respektujeme její vlastní přirozenost a moudrost, pak jedině tak můžeme respektovat sami sebe a lidi okolo. Důvod, proč je dobré navrátit se do přírody, je, že jedině tam zažijeme, jak to může být dokonalé. Učení se od přírody znamená tiše sedět, vnímat a pozorovat a užasnout nad tím, jaká harmonie nám v běžném životě uniká. Důvod, proč jsme často nešťastní, nebo při nejmenším vnímáme, že nežijeme život ve svém plném potenciálu je, že se cítíme vykořeněni a často neschopni nalézt sami sebe…nežijeme podle svých hodnot a přirozenosti. Příroda je dokonalá právě ve své přirozenosti tak jako my a návrat do ní znamená spojení se s vlastními vnitřními principy.

Nedávno se mě má kamarádka zeptala zda znám ve svém okolí pár, který považuji za vzor lidí žijících v harmonii a lásce a vzájemné podpoře, přesně tak, jak si to většina z nás přeje. Tehdy jsem věděla jen to, že vztahové problémy nás navracejí sami k sobě a nutí nás dívat se sami na sebe ve své nejautentičtější podobě a skrze to sami sebe poznávat do hloubky. Teď si navíc uvědomuji, že příklad toho, kde je to správně, je příroda…tam se můžeme učit, jak k sobě přistupovat ve vzájemném respektu, i přes své odlišnosti žít v dokonalé symbióze a pomáhat si skrze spojení svých slabých a silných stránek. Dalo by se říci, že teoreticky tohle všechno víme, ale do praxe to lze uvést, pokud máme silné autentické zážitky, které dokážeme vnímat všemi svým smysly…

 

“Dopřej si i Ty tento zážitek a POZNEJ SÁM SEBE ve své PŘIROZENOSTI a PLNÉ SÍLE skrze zákonitosti přírody!”

 

http://www.pobytvlese.cz/skupinovy-pobyt-v-lese/

https://www.facebook.com/events/1812795809026975/

 

komunikace_dotek komunikace_dotek

Úspěšná komunikace = celosmyslová komunikace

Máte pocit, že mluvíte v partnerství každý jiným jazykem a navzájem si nerozumíte? Že svému partnerovi/partnerce nedokážete vysvětlit to, co cítíte ve svém nitru? Že ať už použijete cokoli, tak veškerá slova jsou prázdná a nemají ten správný obsah? Máte pocit, že partner/ka slyší úplně něco jiného, než co říkáte? Dokážete komunikovat o příjemných i nepříjemných věcech tak, abyste dospěli k vzájemnému porozumění a ne k hádce? Už jste slyšely o celosmyslové komunikaci?

Víte, že každý člověk má jiný komunikační kanál, který je u něj jiný výrazněji vyvinut? A že pokud spojíte více komunikačních kanálů, tak výsledek může být mnohem více efektivní?

Chcete najít více porozumění ve vztazích a dokázat se otevřít skutečné podstatě?

 

Nejdůležitější věcí v komunikaci je slyšet, co nebylo řečeno nahlas.“ Drucker

 

Komunikace může probíhat různými způsoby – verbálně i neverbálně. Nejlepším řešením je oba typy zkombinovat. Komunikace má dvě základní složky: přenos informací a efektivní naslouchání. Jeden z partnerů je aktivní a druhý také, jelikož aktivně naslouchající. A to je základem úspěchu. Dávající a přijímající v jakémkoli stylu komunikace…ať už jde o slovo, dotek, pozornost, dárek, emoci či jinou formu komunikace…

Proto abychom si opravdu porozuměli je třeba, naslouchat všemi svými smysly (sluchem, zrakem, hmatem, pocitem, vnímavostí i intuicí). Nestačí mít otevřen jeden kanál. Pouze pokud předáváme informaci a přijímáme ji v celé škále našich smyslů, dokážeme předat nebo přijmout informaci v celém svém obsahu se všemi detaily. Toto nefunguje jen mezi mužem a ženou, stejně tak to funguje mezi stejným pohlavím, jen rozdíl nebývá tak markantní, ale může být. Každý jsme individuální osoba a jen těžko můžeme doufat, že ten naproti nám má prožívání stejné. Naopak díky spoustě vlivů, které na něj působili za celý jeho vývoj od prenatálního období až po současnost, zastává různé pocity, postoje, reakce na dané situace, má jiné asociace, jiný způsob vyjadřování a přijímání a mohli bychom takto vyjmenovat x – faktorů, které na nás v životě působí a díky nimž jsme rozdílní.

To, že s někým žijeme v domácnosti spoustu let, ještě neznamená, že ho známe. Naopak. Často s člověkem, kterého známe krátce a probíhá mezi námi určitý zájem (vzrušení, zamilovaní, obdiv…) k dané osobě, tak se snažíme být mnohem pozornější, zapojovat co nejvíce kanálů a mít oči i srdce dokořán, tak abychom byli schopni porozumět všemu, co říká, a nic nám neuteklo. U osoby, se kterou žijeme nebo máme dlouholetý vztah na jakékoli úrovni, často předjímáme. Máme pocit, že už dopředu víme, jak se bude chovat a že nás nic nepřekvapí. Ale díky tomu často přehlížíme drobné rozdíly v chování, mluvení, jednání a nakonec přehlídneme velkou část její/jeho duše.

Na své partnerské a pracovní cestě jsme přišli na to, že efektivní komunikace může být dokonalá a přenos informací přesný jen přes energetické napojení a otevření všech smyslů na obou stranách. Proto jsme se začali zabývat předávání energie, porozumění a lásky skrze Léčivý dotek, ať už kontaktní nebo nekontaktní. Až ve chvíli, kdy se vás něco dotkne na srdci, duši i těle jste schopni přijmout informaci (esenci) ve své plné síle, podstatě, barevnosti a úplnosti.

Kurz partnerských senzuálních (smyslových) masáží a senzuální (smyslové) komunikace můžete navštívit se svým partnerem, kamarádkou nebo sami. S formami komunikace, které jsme si vyzkoušeli, používáme je a považujeme je za nejvíce efektivní, vás seznámíme na tomto víkendovém kurzu. Vy si z nich vyberete to, co můžete užívat v partnerské, přátelské nebo pracovní komunikaci. Součástí kurzu a jednou z hlavních technik je Senzuální (smyslová) masáž, což je jedinečný nástroj, který můžete v komunikaci využít. Tak abyste pomohli sobě i druhému člověku otevřít všechny smyslové kanály pro předávání a příjem informací. Zároveň budeme pracovat na otevření energetických kanálů a otevření se jejich plnému využití.

Kurz senzuálních masáží a celosmyslové komunikace v Praze: http://www.radhaangel.cz/service/kurz-senzualnich-masazi_komunikace/. V případě zájmu o individuální terapii nebo skupinový kurz nás kontaktujte zde: http://www.radhaangel.cz/leceni-dotekem/.

To, co vám kurz přinese, je mnohem větší porozumění sami sobě, svému protějšku i tomu člověku, co právě v dané chvíli stojí naproti vám v jakémkoli vztahu. Budete moci nahlédnout pod pokličku lidské duše a pochopit to, co opravdu cítí, bez toho, aby jste vy sami pociťovali pocity smutku nebo zranění z jeho emocí.

Vzájemné porozumění neznamená být zatížen stejnými předsudky.“ Hölderlin

25.11.2017 Žádný komentář
jizvy_obr

Léčení jizev a emočních bloků

Víte, jak moc ovlivňují váš život jizvy, se kterými žijete velkou část svého života?
Fyzické i ty emoční? Víte, jak souvisí bolest krční páteře s jizvou po císařském řezu nebo po slepém střevě?
Víte, že má mnoho žen po císařském řezu částečně nebo zcela necitlivý podbřišek a oblast vedoucí k vagíně?
Víte, že porozuměním vlastnímu tělu dokážete odstranit následky banálních i vážných zranění a docílit tak znovu perfektní funkčnosti daného místa i celého těla?

Technika léčení jizev je velmi intenzivní a úspěšnou metodou pro odstranění zablokovaných emocí, které se nacházejí hluboko v naší jizvě a ovlivňují tak náš současný i budoucí život. Technika léčení jizev se zabývá nejen “zkrášlením” jizvy povrchové tak, aby byla povrchově téměř nebo docela neviditelná, ale léčením jizvy ve svalové i pojivové tkáni a nakonec léčením traumatu, které se nachází v hloubce jizvy. Trauma vzniká ať samotným zraněním, tím, co před zraněním předcházelo a tím, proč k němu došlo, anebo v procesu přijímání jizvy po jejím vzniku. Trauma může vzniknout také tím, co prožije naše podvědomí při dané operaci a o čem naše vědomí nemá ani ponětí.

Zde si můžete zodpovědět otázku, proč některé jizvy začínají po dlouhých letech bolet, bolí v době, kdy se s nimi začne pracovat nebo když dojde k prožívání stejných nebo podobných emocí, jaké jsme cítili v době vzniku jizvy. Technikou léčení jizev odstraňujeme zatuhlá a necitlivá místa v této oblasti a obnovujeme funkčnost přilehlých částí i s tímto souvisejících oblastí všude na těle.

Již jenom dotekem jako takovým jizvě prokážeme velkou službu…

Tip: Vyzkoušejte si v klidu doma, aniž byste měli znalosti jakékoli techniky pouze umožnit si chvilku být sám se sebou a začít jizvu zlehka hladit a poté masírovat. Zkuste si uvědomovat pocity, které se ve vás objeví již při tom, když se sami své jizvy dotýkáte…zda jsou to pocity přijetí nebo spíše odmítání? Všímejte si také, jak se chová jizva samotná a jaké pocity a prožitky máte v ní? Jak vnímáte tlak, citlivost, bolest nebo potěšení? Také si všimněte, jak se bude jizva chovat poté, co práci na ní ukončíte?

Meditace pro léčení jizev v mp3 formátu od nás můžete obdržet na požádání emailem.

Co vám může technika léčení jizev dále přinést?

  • zvýšit citlivost, funkčnost a narovnat celý pohybový aparát
  • zvýšit citlivost v intimní oblasti (císařské řezy, nástřihy, intimní zranění…)
  • zlepšit práci s pánevním dnem
  • zlepšit hybnost kloubů
  • zbavit se traumat, bloků a emočních bloků uložených v jizvách a ovlivňující život na různých úrovních
  • zlepšit funkčnost těla i jeho vnitřních procesů
  • navrátit zdravý pohled na své tělo a sebedůvěru
  • získat krásnější pocit z doteků na svém těle a obnovit důvěru k ostatním lidem
  • odstranit pocity nervozního a staženého břicha při různých stresových událostech

Jizvami se zabýváme ve své individuální masážní praxi nebo při skupinových kurzech, kde účastníky učíme, jak s jizvami pracovat v soukromí doma nebo na svých blízkých.

Jizvami se zabýváme ve své individuální masážní praxi nebo při skupinových kurzech, kde účastníky učíme, jak s jizvami pracovat v soukromí doma nebo na svých blízkých. V případě zájmu o individuální terapii nebo skupinový kurz nás kontaktujte zde: http://www.radhaangel.cz/leceni-dotekem/.

Momentálně plánované kurzy na téma „Léčení dotekem“:

Kurz senzuálních masáží a celosmyslové komunikace v Praze – http://www.radhaangel.cz/service/kurz-senzualnich-masazi_komunikace/.

 

S jakými jizvami můžeme například pracovat?

císařské řezy, pooperační jizvy a porodní jizvy hlubší jizvy na svalech, jizvy po operacích kloubů, srůsty, po laparoskopiích a gynekologických operacích, jizvy po implantátech, emoční bloky na solaru, hrudníku a mezi lopatkami a mnoho dalších…

 

Lektoři:

Ing. Darja Rádha Angel (bodyworker, lektorka jógy a pohybových terapií a práce s tělem, lektorem ženských skupin)

Být celistvou šťastnou bytostí žijící v hojnosti a lásce, pro mě znamená, neustálou a hlubokou práci na sobě samé a plnění svého životního záměru. Mým cílem je vést lidi ke svobodě, lásce a otevření, tak aby mohli poznat sami sebe a dokázali dojít k naplňování svého záměru, očistili energetickou zátěž rodiny a minulosti a žili tady a teď a sami za sebe. Dělá mi radost léčit lidi skrze jógu, tanec, masáže, léčivé fyzické i energetické doteky.

Více o Darji na: www.radhaangel.cz, www.artoftouch.cz a www.pobytvlese.cz.

Michal Seifert (bodyworker, lektor, průvodce mužskými skupinami a Pobytem v lesem)

Skrze práci s tělem a terapiemi v lese pomáhám lidem v objevování jejich darů, léčení strachů, přijetí svých temnot a stínů, pomáhám léčit stará zranění, jizvy, emoční bloky v těle a pocity vlastní nedokonalosti. Mým záměrem je otevírat muže a ženy k tomu, aby poznali plný potenciál svého těla a mysli, aby se otevřeli potěšení a “zcitlivěli” sebe a své tělo natolik, že mohou zažívat větší potěšení a žít svůj život intenzivně v radosti a lásce.

Více o Michalovi na: www.artoftouch.cz a www.pobytvlese.cz.

27.10.2017 komentářů 8
P1010876 P1010877 P1010879 P1010878

POBYT V LESE – 3 dny a 3 noci ve Strachomorně

3 DNY A 3 NOCI V LESE

7.11.2016 Se mi stala zvláštní transformační věc…přišla jsem do lesa se spacákem a hromadou teplého oblečení, téměř bez jídla a bez čehokoli dalšího, co bych mohla číst, čím bych se zabývala nebo co by mi krátilo čas.

Kdo mě zná již déle, ví, že jsem původem „pravá blondýna“…Promovala jsem v nádherných jasně růžových šatech a s diplomovou prací v růžových deskách s květovaným vzorem, které byly naprosto unikátní a to tak, že se na ně celý učitelský sbor přišel podívat. Měla jsem panický strach z veškerého hmyzu. Kdysi jsem doma vše dezinfikovala jako na operačním sále. Strach jsem měla totálně ze všeho, ze všech situací, autorit, zážitků, emocí, lidí, zvířat, samoty, zimy, hladu… Děsilo mě prostě všechno. Byla jsem také dost depresivní, pokaždé vymyslela v hlavě ten nejvíce katastrofický scénář a vše viděla černě. …ano, to jsem také byla dříve já, než mi do cesty přišlo andělské léčení a jóga. Pracovala jsem v bance, byla zvyklá na řád a disciplínu ze sportu i z práce, ale přesto někde ve skrytu duše už od malička jsem měla něco jako totální anarchii a rebelství a jela si podle svých vlastních pravidel. To všechno jsem byla já…

S mou duší se nic nestalo, ale staly se v mém životě zcela zásadní věci, které mě totálně proměnily. Jedním takovým mezníkem byla má první cesta a následně dlouhé pobyty v Indii a tentokrát zcela nedávno byl dalším mezníkem můj pobyt v lese. 3 dny a 3 noci sama se sebou…mé zásoby jídla tvořil 1 banán, hořká čokoláda a balíček kustovnice a vodu jsem dostala z pramene v lese.

A jak se to všechno stalo?

Vypadá to jako taková totální náhoda a přesto jsem si jistá, že nejmenší drobnost v tomto příběhu náhoda nebyla. Již dlouho jsem plánovala, že potřebuji na několik dní pobýt sama se sebou a plánovala jsem si čas pro terapii ve tmě. Nebyla náhoda, že jsem se rozhodla jet na kurz Láska, Touha, Probuzení s Richardem Vojíkem. Už dva měsíce dopředu, jsem si vyhradila volno pro tento víkend a přesto ještě pár hodin před odjezdem váhala, zda tam mám jet. Tyhle věci a váhání se ostatně dějí vždy, když se má v našem životě dojít k velké transformaci. To jsem si, ale v tu chvíli neuvědomovala a dál se plácala ve své nerozhodnosti. Z kurzu jsem si odvážela spoustu nádherných zážitků a zkušeností, potkala spoustu zajímavých lidí a uvědomila si důležité věci v mém životě. A poslední den kurzu jsem se seznámila s Michalem Seifertem – průvodcem terapií v přírodě. On se mi zmínil o této možnosti a mě hned došlo, že je to pro mě mnohem větší výzva než pobyt ve tmě. Že mě děsí a zároveň přitahuje…pobýt sama v lese a postavit se svým strachům, tmě, zimě, hladu, neznámu, zvířatům a v neposlední řadě sama sobě…

Michal mě při první schůzce provedl po celém lese, což jsem vnímala, jako takové nasátí atmosféry a rituální přijetí tohoto místa, po cestě mi sdělil mnoho informací o dané oblasti, ve které jsme se nacházeli. Atmosféra lesa a to, jak jednoduchým způsobem o všem mluvil, na mě zapůsobilo tak, že nadšení převážilo obavy a já se rozhodla více to neodkládat a realizovat terapii v lese co nejdříve.

Následující pondělí ráno jsme vyrazili znovu. Tentokrát už jsem měla s sebou také tepelnou výbavu, kterou mi doporučil a co jsem potřebovala, tak i zapůjčil, tak abych přežila (pro mě snad nejhorší věc na světě) – chlad.

Společně dle mých pocitů a jeho fundovaných rad jsme vybrali základnu, která se stala po 3 dny a 3 noci mým domovem :-). Myslím, že ne náhodou jsem se ocitla na místě s názvem Strachomorna :-).

Michal pro mě připravil vstupní rituál „brána lesa“, čímž jsem se zbavila veškeré minulosti a vše kým jsem byla do této chvíle, nechala za sebou. Poté očistil celé mé tělo kouřem ze speciálního energeticky silného dřeva, jehož sílu jsem cítila v podobě energetických vibrací v celém těle a vysvětlil mi, co jsem potřebovala k tomu, abych pobyt přežila v klidu a harmonii. Naučil mě všechno, co pro mě do té doby byla velká neznámá…rozdělávání ohně z toho, co mi poskytne les, hledání suchého dřeva po dešti, to jak rozbíjet tlusté kusy stromů bez pilky a sekery, jak se chovat, abych s lesem splynula, co dělat v konkrétních situacích, které mohou nastat.

Popsal mi taky, jaké zvuky, která zvířata vydávají, tak abych se zbytečně nelekala. Naučil mě základy orientace v lese (které jsem velmi ocenila při hledání cesty zpět) a celé tajemství přírody, tak abych mohla s lesem splynout. Pobytem v přírodě jsem byla naprosto nepolíbená. Nikdy jsem nespala venku, nerozdělávala oheň, nebyla v přírodě sama. Některé rady mi přišly na začátku nedůležité a opravdu jsem netušila, jak hodně je ocením a všechny postupně využiji. Je vidět, že on s lesem splynul. Když jsem šla s ním, tak nás zvířata brala jako naprostou součást lesa a přibližovala se k nám na velmi blízkou vzdálenost bez ohledu na to, zda jsme mluvili nebo se hýbali.

Poté, co mi Michal předal vše důležité, jsem na 3 dny a 3 noci osaměla. Michal nade mnou držel vzdálený dozor fyzicky, měla jsem mu o sobě podávat zprávu každý den v poledne, když bude slunce přímo nade mnou a to byla ta jediná doba, na kterou jsem mohla zapnout telefon, aniž bych se dívala na zprávy z „vnějšího“ světa. Držel pro mě dozor i energeticky a já opravdu cítila, že je tam se mnou a cokoli se mi bude dít, tak se na něj můžu obrátit. Nikdy bych nevěřila, jak rychle tento čas uteče. Strach jsem musela mít opravdu veliký, jelikož mi to tělo dávalo najevo všemi podvědomými i vědomými signály. Asi nebyla vůbec náhoda, že v den D, jsem ráno zaspala, dostala průjem, nebylo mi dobře od žaludku, cítila jsem horečku, pocity nachlazení, všude byly dopravní zácpy, nic jsem nestíhala a mnoho dalších překážek. Přesto jsem si byla naprosto jistá, že jsou to jen zkoušky, které musím překonat, abychom osvobodila svou duši a absolvovala to, co cítím, že mě posune dále.

V lese jsem nebyla sama. Cítila jsem, že mám za sebou sílu všech mužů v naší rodinné linii, i těch které mám kolem sebe a věděla jsem, že jsou tam všichni se mnou.

 

Hodně lidí se mě po návratu zeptalo, jak mě napadlo tam jít a dělat si takový trošku mužsky zaměřený Vision Quest (v ženské – komfortnější variantě). Proč já jako žena, jsem to chtěla absolvovat?

 

To co mě tam táhlo, byl jen silný vnitřní pocit, že je to pro mě důležité. Odpověď na tuto otázku jsem získala až v lese…

Byl to pro mě takový rituál spřátelení se se svým vnitřním mužským aspektem, tak aby spolu s ženským aspektem dosáhly harmonie. A aby mi pomáhaly na další cestě společně. Do té doby mě vůbec nenapadlo se tomuto tématu věnovat. Věnovala jsem se hlavně podpoře svého ženství. Ale signály o tom, že bych měla vyřešit i svého muže, mi chodily už dost dlouho.

První den jsem si tam připadala trošku jako vetřelec. Naprosto nepolíbena skautem, tábory a jiným pobytem v přírodě. Městské dítě, které celý život žilo v bytě a v přírodě bylo jen na dovolené…Ve svém těle jsem cítila strach a neklid. Bála se případné návštěvy kanců a jiných zvířat. Taky jsem se bála hlavně sama sebe a svých myšlenek. Protože mi bylo hned jasné, že to nejhorší, co mě tam může potkat je „smrt z vyděšení“, jak říká s oblibou můj švagr. Proto jsem se snažila své myšlenky kontrolovat, v rámci možností sama sebe neděsit a nevymýšlet katastrofické scénáře. Chtěla jsem si ověřit sama na sobě spolupráci mysli a vnějších událostí.

Mé největší obavy, když jsem se tam chystala, byly z chladu, jelikož už bylo docela chladné počasí. To že první mínusové teploty a první sníh po 3 letech (2 roky jsem v zimě pobývala v Indii) zažiji zrovna ve volné přírodě, jsem samozřejmě předem netušila a předpověď počasí pro jistotu nesledovala.

Měla jsem na sobě asi 100kg oblečení…Přesněji řečeno to bylo 7 – 8 vrstev oblečení na těle a 2 vrstvy na nohách. Dva vojenské kabáty, které mě hřály nejvíce, byly příšerně těžké.

Pak už byly mé starosti úplně jiné, než běžně bývají. Tahala jsem dřevo, rozbíjela klacky, když to byly kmeny menších stromů, tak jsem nevěřila, že to můžu zvládnout, tak jsem si vytvořila takovou mantru, kterou jsem opakovala u každého těžkého úkolu. Najednou jsem ani nepotřebovala tolik vrstev oblečení.

Největší obavu jsem měla ze zvuků v noci a nakonec jsem byla velmi překvapená, jak tichý v noci les je. Díky Michalovi jsem věděla, že to štěkání, které se všude ozývá je koncert srnců a další výrazné zvuky se nedostavily. Na pár hodin jsem usnula u ohně a poté se odebrala do své dřevěné postele. Ráno jsem se probudila zřejmě velmi pozdě, čas totiž šíleně utíkal. Věděla jsem jen, že v poledne musím zapnout mobil, nahlásit svému průvodci, že jsem v pořádku a zase ho vypnout. Pořád se mi zdálo, že slunce není ještě dost vysoko, za zataženou oblohou nebylo jednoduché poznat, kde se zrovna nachází, a tak jsem čekala. Najednou mě napadlo, že nemám dále čekat, ať je poledne nebo není a že mám poslat zprávu okamžitě. To jsem samozřejmě netušila, že už je půl třetí a Michal se mě snaží telepaticky kontaktovat, abych mu zprávu poslala ihned. V tu chvíli, když jsem zapnula telefon, tam bylo jen 13%, přestože před vypnutím byl nabit na 67%. Rychle se vybíjel a já jen stačila napsat, že jsem ok, že vše zvládnu, ale další dny už se neozvu. Poté se mi mobil vybil zcela.

V tu chvíli jsem věděla, že tam jsem sama za sebe a přesto můžu vždy využít energetickou ochranu. K tomu na mě přišla obrovská bolest zad. Jednak způsobena tím, že jsem neležela na matraci, ale na studených tvrdých deskách,…ale hlavní díl v tom měla psychosomatika a energetické centrum “přežití”– kořenová čakra. Problém byl, že jsem nemohla chodit, aniž bych necítila ostrou bolest, která paralyzovala obě moje nohy, nemohla jsem se předklánět, zaklánět a už vůbec byl problém přinést vodu, dřevo a rozbíjet ho. Brala jsem to jako další zkoušku na této cestě. Uvědomila jsem si, odkud tento problém pochází, intuitivně ho vyléčila a strach se snažila pustit. Brzy se to uvolnilo natolik, že jsem mohla pokračovat v „běžných“ (pro mě trošku neobvyklých) činnostech.

Tento den jsem poprvé potřebovala založit oheň sama…no moc mi to nešlo, říkám si: „Sakra sakra, jak to Michal říkal…Zapálit chrastí, provzdušnit…hm, tak to mi nejde…ale přece to musí jít!“. 10 minut jsem to zkoušela a snažila se nepropadat beznaději a nemyslet na to, že je to první oheň, který ve svém životě zakládám a že je hrozná zima. Zkusila jsem to s kůrou z břízy, jak mi radil a vida, za chvíli začalo chrastí jemně doutnat a hořet…pak jsem velmi opatrně pracovala na zvětšení ohně a snažila se chápat jeho proces, tak abych ho neudusila. No prostě to, co se většině lidem zdá naprosto logické, o tom já bohužel neměla nejmenší potuchu a začala jsem všechny souvislosti chápat až tam.

Nakonec se mi povedlo zapálit oheň, nanosit dostatek suchého dříví, meditovat a připravovat se psychicky na další noc. Tato byla naprosto tichá, až jsem přemýšlela, co se děje. Možná to bylo tím, že teplota měla razantně klesnout. Pomalu jsem se začala se svým novým domovem spojovat.

3.den ráno jsem našla místo vody v láhvi led. Teplotní rozdíl jsem na těle vůbec nezaznamenala díky skvělému spacáku. Šla jsem se projít různě po lese, teď už jsem si připadala jako jeho součást. Posadila jsem se na pařez na sluníčko, abych se vyhřála a meditovala. Snažila jsem se nenechat se rozptylovat různými zvuky zvířat…nikdy bych nevěřila, že meditace v lese bude pro mě náročnější než v pražském metru. V duchu jsem si říkala, že jediné, co musím udělat je naprosto lesu důvěřovat, důvěřovat přírodě a Zemi, že se o mě postará, pak bude vše v pořádku. Když si v duchu opakuji „důvěřuji, důvěřuji, důvěřuji“…tak se najednou z křoví přede mnou ozve zakvílení a chrochtání a já si v duchu řekla: „Hm, tak teď předveď svou důvěru.“

Šok jsem měla parádní a důvěřovala jsem, že ten kanec, co vyběhne, mi fakt nic neudělá. Nakonec vyběhla dančí rodinka, vypadali více překvapeně a šok měli asi větší nežli já a odběhli pryč. Pak se během mé několika hodinové meditace párkrát vrátili, aby si mě prohlídli. S hrůzou jsem si uvědomila, že jsem fakt do školky a školy chodila naprosto zbytečně, pokud ani nevím, že srnci štěkají a daňci chrochtají. A taky jsem se tam nedozvěděla naprosto nic o orientaci v lese. Ovšem intuice fungovala velmi přesně a já se jen dle intuice, tak jak mě Michal trénoval, dokázala dostat zpátky z procházky, přestože jsem cestu dokonale zapomněla.

Pak jsem si znovu udělala oheň a uvařila čaj, tento den již mě čekal úplný půst, stejně jako následující a přestože jsem snědla velice málo i předešlé dny, nepocítila jsem vůbec žádnou ztrátu energie. Ve chvíli, kdy jsem si zde začala připadat jako doma, mě hrozně moc začaly bavit všechny ty činnosti, takže jsem nanosila ještě více dříví pro případné další příchozí, nasekala ho a schovala pod přístřešek, jelikož jsem nějak cítila, že bude ráno zasněženo vše, přestože teď padalo sotva pár vloček. Koukala jsem s úžasem na padající vločky dolů a lítající jiskry z ohně nahoru a přemýšlela o dualitě a proměnlivosti života…a o tom, jak extatický zážitek je – vidět první sněhové vločky po třech letech zrovna tady na tomto nádherném místě.

Poslední noc byla velmi hlasitá, slyšela jsem hluboké štěkání a různé hluboké zvířecí zvuky, které jsem nedokázala identifikovat. Les najednou neskutečně ožil. Hlavou se mi samozřejmě honilo, zda na mě ze tmy nevystartuje smečka vlků a jiné podobně nesmyslné myšlenky. Zvuky se blížily, ale já si uvědomila, že přestože pociťuji strach, už se mi nezvedá tep. Můj tep je klidný a moje tělo ví, že nejsem v ohrožení. Že jsem tady doma a v bezpečí. Strávila jsem dlouhým spánkem i poslední krásnou noc. Ráno jsem se probudila do dokonale zasněžené krajiny. Uklidila jsem po sobě toto úžasné místo. Poprvé za celou dobu použila obřadně nůž na uříznutí větviček jehličnanu a vytvoření malé mandalky na vyhaslém ohništi a sbalila si důmyslným způsobem oba spacáky (nakonec stačil jen jeden), kupu oblečení, ešus na čaj, nafukovací matraci a boty…no měla jsem krosnu, batoh a ještě spacák…nebylo toho málo a bylo to fakt těžké… a odhodlala se k poslední zkoušce a to najít cestu zpět. V hlavě jsem si přemítala to, jak mi Michal ukazoval lehce vyšlapané cestičky v mechu a jehličí, které teď – pokryty sněhem, nebyly vůbec vidět. Vydala jsem se na cestu a netušila, jak najdu východ z lesa a místo, kde jsem měla zaparkované auto. Ale nic jiného, než spolehnout se na intuici a rady, které mi průvodce o orientaci v lese poskytl, mi nezbylo. Cestu jsem našla hned napoprvé a váhání vzniklo jen v místech, kde jsem se snažila zapojit místo intuice a instinktu hlavu…poté, co jsem dorazila k autu, jsem vše naskládala dovnitř a vydala se zpět. Na první benzínce jsem zastavila, abych připojila telefon a mohla podat zprávu Michalovi a pár dalším blízkým lidem, kteří o mém výletě věděli. Většině jsem to neřekla, včetně svých rodičů, aby si nedělali starosti. O to více mě překvapilo, jak vesmír nádherně funguje…Michal mi napsal sms ve chvíli, kdy jsem měla vytočené jeho číslo a moje maminka mi zavolala těsně potom, protože chtěla vědět, zda jsem v pořádku, přestože neměla nejmenší tušení, kde jsem byla a co jsem dělala :-). Asi už není až tak překvapující, že na mobilu bylo zase zpět 66% a vesmír si se mnou jen zahrál takovou hru na naprosté odpojení od světa. Vydala jsem se nazpět a zamířila na sdílecí terapii s průvodcem – sdílení svých pocitů a toho, co mi tato terapie v lese dala a co naopak očistou ode mě vzala :-).

A co mi to přineslo?

Nádhernou jasnost mysli, pocit klidu a bezpečí, vnitřní sílu, harmonii, nový domov v přírodě. Uvědomila jsem si plně svou sílu ženského i mužského vnitřního aspektu, to, že je mohu použít kdykoli a střídat podle potřeby. A že naše síla musí být kompletní a v harmonii a pak se stává obrovsky silnou. Zbavila jsem se dalších vnitřních strachů a odkryla další kousek sebe samé.

Později mi to přineslo nový směr, harmonii s přírodou a účast v projektu www.pobytvlese.cz.

Děkuji za to, že vše funguje podle přírodního a vesmírného řádu :-)! Děkuji za to, že náhody neexistují :-)! Děkuji Michalovi, za jeho trpělivost, mě vše naučit a jeho energetickou, technickou a fyzickou podporu.

Pokud chcete udělat změnu ve svém životě, vystoupit ze svého komfortu – přihlaste se zde: www.pobytvlese.cz